Stalo se to těsně po poledni, na hodinkách bylo asi 12:01 nebo 12:02. Byl jsem sám v kanceláři a právě jsem se zvedal, abych přišel ještě víceméně včas na minikurz akademického psaní o pár místností dál na našem patře, když pode mnou ujela kolečková židle. Myslel jsem si, že se něco stalo s mohutným soustrojím klimatizačních čerpadel, která se nachází přes zeď za mým stolem, ale okamžité zhoupnutí opačným směrem a přitom v naprosté tichosti, mě ihned přesvědčilo o tom, že tohle je něco mnohem méně obvyklého.
Ten pocit zná každý, kdo plul po moři na větší lodi: nic zvláště rychlého, jen se vám najednou jakoby půda ztrácí pod nohama a pak vás zase překlápí na opačnou stranu. nenásilně, ale přesto to dovede zamíchat s orientačními smysly člověka, který vždy doslova neochvějně věřil v to, že země je pevný základ a podleha v domě se nemůže najednou naklonit ze strany na stranu.
Překvapivě jsem vzhlédl skrz otevřené dveře do protější kanceláře, kde mají své stoly Eva z Austrálie a Lisa z Kanady. Snad už ve svých koutech světa zemětřesení někdy zažily nebo jim stejně rychle jako mně dfošlo, oč se jedná, a možná na základě starších zkušeností vypadaly poněkud vyděšeně. Zbytečně, během dvou vteřin bylo všechno pryč a zbýval nám jen údiv nad zážitkem, který se možná už v životě nebude opakovat.
Nejzajímavější však je, že kolegové z ostatních kanceláří blíže středu budovy nepocítili vůbec nic. Stali jsme se tak vděčným terčem posměchu za konzumaci alkoholu v pracovní době a nikdo nám nechtěl věřit, že jsme se u nás „na konci chodby“ dopoledne neposilnili na nějaké utajené párty.
Procestoval jsem šest kontinentů světa, ale zemětřesení jsem poprvé zažil v Brně. A nakonec mně to i ostatní uvěřili, když odpoledne vyšly články skoro ve všech novinách.
 | | Podle seismologů mělo zemětřesení sílu 4,1 bodu Richterovy škály a jeho epicentrum se nacházelo až 20 km za Vídní. |
|
